Začátky jsou těžké
Když si vzpomenu na svoje první jízdy v autoškole, hrozně jsem si přála, že budu mít to svoje auto, tak opravdu to nebylo vůbec jednoduché. Pamatuji si, jak jsem s instruktorem jela a on chtěl, abych zaparkovala u Kauflandu, a bylo tam zrovna ten den hodně aut. Samozřejmě jsou ty začátky velice těžké a na mě se to také projevovalo i stresově, protože jsem byla hodně nervózní z těch jízd, a hlavně i z toho instruktora, protože pro ty lidi, kteří neumí řídit, je to hodně složité, a jste úplně v těch začátcích. Rozhodně ale nejsem jediná na světě, která se takhle učila jezdit, je tady mnoho lidí, kteří prostě začínali, byli nervózní, stresovali se, a to právě k tomu patří.
Rozhodně, když si ale vzpomenu na ten Kaufland, když jsme tam jeli, a já věděla, že tam mám zacouvat, tak jsem vůbec nevěděla, co mám dělat, i přesto že mi to pan instruktor sděloval, tak samozřejmě trvalo delší dobu, než jsem zacouvala mezi auta. Myslím si, že je to takové těžké, než se člověk naučí přesně, jak si správně najet, jak správně couvnout, a rozhodně to všechno chce praxi.
Myslím si, že takhle couvání se prostě jenom tak v autoškole nenaučíte, že právě hnedka, jakmile máte to svoje auto, tak je potřeba to auto vytáhnout, a potom už si můžete zkoušet různě, třeba ne přímo u Kauflandu, ale u nějakého místa, kde je třeba méně aut, tak zkusit zacouvat, najít si parkoviště, a rozhodně si myslím, že tím se právě všechno krásně naučíte, a potom se už budete i méně stresovat a bude vám to všechno připadat automaticky. Já jsem to tak aspoň měla, protože ze začátku to bylo velice náročné, ale jakmile jsem pak už viděla déle, tak najednou jsem věděla, jak mám zacouvat, jak si mám najet, a už jsem to měla takové vychytané. Všechno chce svůj čas, proto se nesmíme vůbec obávat, že by se třeba někdo naučil vůbec couvat nebo jezdit autem, protože všechno prostě vás to naučí, a to právě jenom ta vaše praxe.